Collingwood, Robin George (1889-1943) Anglický idealistický filosof a historik.
Collingwood se narodil v Conistonu v Lancashiru. Od roku 1912 pÚsobil na Pembroke College v Oxfordu a v letech 1935-41 jako profesor metafysické filosofie. Známý je především pro svÚj přínos k filosofii sociálních věd a estetiky a jako historik starobylé Británie. V našem textu se ovšem budeme zabývat pouze prvním okruhem Collingwoodova zájmu.
Collingwooda ovlivnili soudobí italští idealisté CROCE a zvláště Gentile názorem, že "veškeré dějiny jsou dějinami myšlení" (viz IDEALISMUS). Rozlišoval lidské jednání, které mÚže být poznáno pouze "zevnitř" myšlení jednajícího, od přirozených událostí, jež mohou být pochopeny pouze na základě jejich "vnějšího" projevu. Lidské činy musí být vysvětleny na základě motivÚ a záměru individuálního činitele. Pro řádné a předvídatelné přírodní děje je přijatelné pouze kauzální a zákonité vysvětlení. Protože jsou však lidské bytosti sebedefinujícími tvory, nedá se pro lidské jednání předpokládat stálý rámec vztahÚ a významÚ, který by odpovídal pojmÚm přírodních věd. Abychom pochopili význam jednání druhých, musíme "oživit" myšlení druhých. Collingwood však z této teze nevyvozuje subjektivistické ani relativistické závěry. Své argumenty opírá o historistický předpoklad kontinuity a pokroku lidského myšlení. Aby vznikla filosofie zahrnující v sobě vše předcházející, musí probíhat vývoj individuálního myslitele paralelně s vývojem dějin myšlení (viz HlSTORISMUS).
Civilizace je procesem navazování současného myšlení na myšlení minulé. Tímto zpÚsobem je veškeré myšlení pokračováním a kritikou předchozího. Jediný úplný nárys Collingwoodovy filosofie představuje Zrcadlo mysli (Speculum Mentis, 1924), v němž popisuje pět "forem zkušenosti" - umění, náboženství, vědu, historii a filosofii - konstituujících vzestupný řád pravdy, v němž se každá fáze vyvíjí až k bodu, kdy skrze svoji nedostatečnost výtváří svého následovníka. Toto pojetí Collingwood rozvinul v dalších dílech jako dialektický proces, zahrnující rÚzné stupně vývoje poznání v dějinách a v jedinci. V těchto dílech se filosofie rozpadá na historii, neboť žádná filosofie není prostá "absolutních předpokladÚ", patřících k myšlení každé jednotlivé doby (Essay on Metaphysics, s.55).
Collingwoodovu víru v pokrok západní civilizace oslabila druhá světová válka. Ve spisu Nový Leviathan (New Leviathan, 1942) se pokusil aktualizovat Hobbesovu "klasickou politiku". Vyslovil názor, že existují tři typy etiky, kterými jsou podle vzestupné míry racionality užitečnost, právo a povinnost. První zahrnuje ospravedlnění užitých prostředkÚ cílem, druhý spočívá v řízení se pravidly a třetí postihuje uvědomělý akt VÚle. Politika je dialektický postup od přírodního stavu (divošství) ke společenské formaci (civilizovanosti), v níž je individuální vÚle neoddělitelná od vine společenské. Tento civilizační "proces přibližování se ideálnímu státu" reprezentuje západní politická tradice, která však periodicky podléhá barbarství. Jedním z takových oživení barbarství je nacismus jako pokus o návrat k předsociálnímu stavu bellum omnium contra omnes (válce všech proti všem). Naproti tomu "být civilizovaný... znamená žít, jakje to jen možné, dialekticky, tedy neustále usilovat o přiblížení každého případu neshody ke shodě" (New Leviathan, 39.15). Dějiny jsou manichejským bojem mezi těmito dvěma tendencerpi, v němž civilizace podstatně - i když nikdy úplně vítězí nad barbarstvím. RPB

odkazy
Collingwood, KG.: Essays on Metaphysics. Oxford: Clarendon Press, 1940.
-' New Leviathan. Oxford: Clarendon Press, 1942.
_: Speculum Mentis. Oxford: Clarendon Press, 1924.
literatura
Krausz, M. ed: Critica1 Essay on the Philosophy of R.G. Col1ingwood. Oxford: Clarendon Press, 1972.
Mink, LO.: Mind, History and Dia1ectic. Bloomington: University of 1ndiana Press, 1969.